Věřit v šelmy

„Píšeš o medvědovi, o sobě, nebo o nás?"

Srpen 2015. Kamčatka. Antropoložka Nastassja Martin je při výzkumném putování napadena medvědem. Útok přežije s vážným zraněním čelisti. Zraněný medvěd, kterého udeřila cepínem, utíká zpátky do divočiny.

Touto událostí začíná léčebný proces, o jehož prvním roce podává Nastassja svědectví v autobiografické próze Věřit v šelmy. Popisuje zacelování rány i svého světa, roztříštěného mezi sopečnou krajinou Kamčatky a takzvanou „západní civilizací". Mimořádně upřímný záznam vnitřního boje je obhajobou zranitelnosti jako důležitého předpokladu porozumění a zkoumáním toho, kde leží hranice „lidského".

Vzdálené domovy a odlišné interpretace událostí, surreální svět ruského zdravotnictví a sterilita západních nemocnic, terapie, pobyt s matkou i znovushledání s Eveny — pro pochopení střetu se šelmou musí Nastassja navázat dialog se svými blízkými, svým podvědomím a s krajinou medvěda. Na její čelisti vede západní chirurgie dialog se sibiřským medvědem; tvář poznamenaná jiným otevírá cestu k vnitřní proměně a hledání meziprostoru. Jak překládat zkušenost transformativního střetu s jinakostí do rodného jazyka a kontextu? Jaké jsou hranice mezi antropologickým výzkumem a každodenními identitami a vztahy?

Francouzská antropoložka a spisovatelka Nastassja Martin (1986) se ve své výzkumné práci zaměřuje na severské kultury — pobývala například na Aljašce a Kamčatce. Zabývá se překládáním mezi myšlením západního světa a animistickou praxí národů žijících v přímé závislosti na svém okolí. Svou praxi pojímá mezioborově: jako antropoložka se nepovažuje za nestrannou nositelku „objektivity" a za poslání antropologie považuje dávat hlas různým způsobům bytí ve světě a ukazovat jejich politický obsah.