Kdyby se holubi proměnili ve zlato

Kdyby se holubi proměnili ve zlato
Dokumentární | 110 minut
Režie a scénář: Pepa Lubojacki

Po dobu pěti let obracela filmařka Pepa Lubojacki kameru k vlastní rodině a snažila se pochopit, proč její starší bratr David a dva bratranci skončili bez domova a v zajetí závislosti. Film odmítá jednoduché vysvětlení založené na osobním selhání či nedostatku vůle - režisérka se vrací hlouběji do rodinné minulosti, k mezigeneračním traumatům, násilí a ztrátám, které závislosti předcházely. Zároveň ukazuje svět, v němž člověk na okraji společnosti snadno přestává být vnímán jako někdo, kdo si zaslouží pozornost, péči a důstojnost.

Nejblíže má k bratrovi Davidovi - někdejšímu obdivovanému staršímu sourozenci, s nímž ji spojují vzpomínky na dospívání, hudbu i společné dětství. Kamera zachycuje chvíle sourozenecké blízkosti i návraty závislosti, bezmoc a vyčerpání člověka, který se znovu a znovu pokouší někoho blízkého zachránit. Lubojacki přitom neskrývá ani vlastní rozpory, stud a postupující psychické vyčerpání. Film tak směřuje k otázce, kde končí láska a začíná kontrola - a zda lze truchlit nad někým, kdo ještě žije.

Výjimečná je i forma: Lubojacki natáčí převážně na iPhone a intimní deníkové záznamy skládá se stylizovanými vzpomínkami, textovými a grafickými intervencemi, animovanými rodinnými fotografiemi i obrazovými sekvencemi na pomezí dokumentu a videoartu. Provází jím dokonce mluvící holub. Hravost těchto prostředků tíhu tématu nezlehčuje - naopak vytváří jazyk pro vzpomínky, o nichž se obtížně mluví přímo.

Film měl světovou premiéru na Berlinale 2026, kde získal Berlinale Documentary Award i nezávislou Caligari Film Award - hlavní dokumentární cenu zde český film získal vůbec poprvé. Česká filmová a televizní akademie jej následně vybrala jako českého kandidáta na Oscara za nejlepší mezinárodní film.

„Brutální zpověď o sobě a svých bolestech. Neuvěřitelně dobře nastříhaný se skvělou hudbou. A ty věty, co tam zazněly? To se mě dotklo tak moc, že na to ještě budu chvíli myslet.“
„Nejsilnější věc letošního festivalu. Brutálně upřímná.“