Červotoč

Od té noci, co položila cihly a maltu, matka věděla, že stíny zalezly i do ní. Už je neslyšela jenom za záclonami nebo za dveřmi, ale i ve vlastní hrudi, hluboko uvnitř. Když přiložila ucho k mému břichu, slyšela je i ve mně. Věděla, že v nás porostou, že nám zarostou do vnitřností a nebudeme je ze sebe moct vyrvat.

Layla Martínez ve svém románu Červotoč ukazuje, jakým způsobem v člověku roste nenávist. Z útrob červotočem rozežraného domu se ozývají dva ženské hlasy, které touží zastavit koloběh chudoby, násilí a vykořisťování.