Everybody Cries

Dala jsem si horkou sprchu. Poprvé od té události jsem se mohl postavit na nohy. Ten pán se na mě prostě usmál. Nastoupila jsem do špatného vlaku. Brácha mě vzal za ruku. Byl jsem ve správné chvíli na správném místě. Asi to bylo tím nápisem na protější zdi. Začala jsem křičet z plných plic. Přesně ve chvíli, kdy jsem chtěl se vším skončit, začalo hrát z rádia „Everybody Hurts".

V době, kdy se celosvětové jistoty otřásají, mají strach, úzkost a malověrnost pré. Ale co když v protějším okně právě někdo rozsvítil? Prožitá bolest spojuje - dokáže to i sdílená víra v lepší pozítří? „Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj," vybídl kdysi Jiří Mahen. Inscenace rehabilituje slovo „naděje" a číhá na okamžik, kdy do tmy pronikne první paprsek.

Scénářem bude tentokrát diváctvo a jeho příběhy. Divadlo je během sezony sbírá a na jejím konci přetaví do večera, kterým oslaví odvahu nevzdávat se. V režii Jana Mikuláška se ale nevyhnou ani sobě - herečky a herci se odváží sdílet strastiplné okamžiky vlastního života, protože zkrátka #everybodyhurts.

Příběhy lze sdílet na stránce provazek.cz/vyzva nebo na sociálních sítích pod #everybodyhurts a #vyzvakesdileni.