Teatr Ósmego Dnia: Šťastná hvězda podle Franze K.

„Každý vychází z podsvětí po svém, já - psaním," napsal Franz Kafka v dopise Gretě Blochové.

Herec vychází z podsvětí slovy, gesty, pohledy - ale také tichem, nehybností a střídmostí výrazu. Někdy i tím, že opustí to, čemu říkáme herectví, a zmizí z jeviště. Kafka byl paradoxně velkým oslavovatelem života a vytrvalým hledačem šťastné hvězdy - jak sám napsal Felicji Bauerové. Té hvězdě dával různá jména: Zákon (Proces), vzkaz od císaře (Stavba čínské zdi), hledání východiska (Zpráva pro Akademii), pátrání po kostech (Výzkumy jednoho psa), hladovění (Umělec v hladovění) nebo svět mrtvých (Navštívil jsem mrtvé).

Ve svém monodramatu čerpá Janusz Stolarski z textů „Zpráva pro Akademii", „Proměna" a „Umělec v hladovění". Nejprve sleduje hlas spisovatele a opakuje jeho slova - pak ale utichá a nechává promlouvat jen své tělo, dotčené přítomností Kafkových postav, a prostor, v němž se pohybuje a jemuž se nakonec podřizuje.