Zahradní slavnost

Hugo Pludek se vydává na zahradní slavnost a nenápadně vstupuje do světa institucí, jejichž pravidla jsou stejně pevná jako prázdná. Stačí se naučit správná slova, osvojit si jejich rytmus - a význam může zůstat stranou. Kariéra tu roste z přizpůsobení, ne z přesvědčení. Hugo stoupá tiše, hladce, téměř nepozorovaně - čím výš se však dostává, tím víc se vzdaluje rodině i sobě.

Havel v této hře rozehrává jemně ironickou, a přitom mrazivě přesnou partituru o světě, kde jazyk přestává být prostředkem dorozumění a stává se nástrojem moci. Světě, v němž „obyčejný" člověk může dojít velmi daleko - pokud je ochoten vzdát se sám sebe.

Inscenace je dialogem mladé nastupující generace divadelních tvůrců s klíčovým dílem - pokusem pochopit a uchopit Havlův odkaz v době, kdy se jazyk i mocenské struktury znovu proměňují.