Rukavičkářské závody

Kůže je tenká linie oddělující nitro od okolního světa - smyslový orgán, kterým svět vnímáme, i vzácný materiál. Povrch těla může být odrazem nitra. Naše kůže je přecitlivělá, stejně jako celá společnost - obnažená a vyděšená. Co o nás vypovídá a jakou má hodnotu? Ve světě, který jsme vytvořili, nás už nedokáže ochránit, a tak jím raději procházíme "v rukavičkách".

Od nepaměti zabíjíme zvířata, abychom oblékli jejich kůži na svou - aby nás hřála, chránila, zkrášlovala. Bereme na sebe odpovědnost za to, že upřednostňujeme užitek povrchu před zachováním života uvnitř. Koželužské řemeslo postupně vymírá - ne proto, že bychom se do pružné a houževnaté kůže nechtěli dál oblékat, ale proto, že člověka nahradil stroj. Se smrtí totiž nechceme mít dál nic společného.

V Rukavičkářských závodech je člověk a zvíře v objetí. Kdo z nich je ohroženým druhem a co tady vlastně vymírá? Ocitněte se na chvíli v kůži někoho či něčeho jiného.