Zabužko, Znak, Livaneli, Shipsey, Kangarani: Tíha naděje?

Kde brát naději v současném zdánlivě nenadějném světě? Myšlenky Václava Havla a jeho odkaz pro dnešní svět pohledem zahraničních disidentů, spisovatelů a umělců.

Debata se koná v předvečer výročí jeho nedožitých 90. narozenin. Účastní se jí běloruský disident Maxim Znak, turecký skladatel a spisovatel Zülfü Livaneli a irský lidskoprávní aktivista a právník Bill Shipsey. Moderuje íránská umělkyně Azadeh Kangarani.

---

Azadeh Kangarani je íránská divadelní režisérka, performerka a dramaturgyně. Narodila se a vyrůstala v Íránu, kde vystudovala dramaturgii. Z Teheránu odešla do Dubaje, řadu let pak žila v Praze - studovala zde film a divadelní režii a učila na Ústavu íránistiky FF UK. Ve své tvorbě propojuje osobní zkušenost s tématy identity, migrace, genderu, mlčení a mezikulturního porozumění. Je autorkou autobiografických one-woman show My Pink Labyrinth (Můj růžový labyrint, 2016) a Strung Up at the Airport (Oběšená na letišti, 2017). V posledních letech pořádá v USA a Evropě debaty věnované myšlenkám a odkazu Václava Havla. Nejnověji v Pittsburghu režírovala Havlovu hru Vernisáž (1975) jako součást projektu Samizdat divadelní skupiny Bricolage Production Company.

Zülfü Livaneli je turecký spisovatel, hudebník, filmový režisér a veřejný intelektuál, patřící k nejčtenějším současným tureckým autorům - jeho romány vyšly v desítkách jazyků. Ve svém díle propojuje osudy postav s politickými a historickými zlomy moderního Turecka. Česky vyšla jeho díla Štěstí (2008) a Serenáda (2013). Za literární činnost získal mimo jiné Orhan Kemal Novel Prize a Balkan Literary Award. V Turecku je uznávaný také jako písničkář: napsal přes dvě stě písní, z nichž mnohé zlidověly a zpívali je Joan Baez, Maria Farantouri nebo Udo Lindenberg. Kvůli svým politickým postojům byl v 70. letech vězněn a část života strávil v exilu.

Bill Shipsey je irský aktivista v oblasti lidských práv, pořadatel uměleckých akcí a bývalý advokát. Založil organizaci Art for Human Rights (původně Art for Amnesty) a působí jako její výkonný ředitel. Téměř čtvrt století koncipuje mezinárodní fundraisingové a propagační projekty za účasti umělců z různých zemí s cílem podporovat lidskoprávní organizace po celém světě. Žije v Paříži.

Oksana Zabužko je ukrajinská spisovatelka a jedna z nejvýraznějších osobností současné ukrajinské kultury. Vystudovala filozofii na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka. Mezinárodní ohlas jí přinesl román Polní výzkum ukrajinského sexu (česky 2001), který se stal jednou z nejvlivnějších knih prvních let ukrajinské nezávislosti. Za vrchol její prozaické tvorby je považován román Muzeum opuštěných tajemství (česky 2012), rozsáhlá generační freska propojující osobní a rodinnou paměť s vytěsněnými dějinami 20. století. Česky vyšly také povídková sbírka Sestro, sestro (2006), eseje Jak si ochočit apokalypsu (2015) a nejnověji esej Nejdelší z cest (2026), v němž se prostřednictvím osobních vzpomínek vrací k začátku války a zkoumá vztah paměti, identity a imperiální politiky Ruska. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků; získala mimo jiné Středoevropskou literární cenu Angelus (2013), cenu Tarase Ševčenka (2019) a francouzský Řád čestné legie (2023).

Maxim Znak je běloruský právník, spisovatel a bývalý politický vězeň. Vystudoval práva na Běloruské státní univerzitě, kde později působil také jako pedagog.