Dialog hudební a taneční tvorby pohledem studentů HAMU a HF JAMU
Večer z cyklu Nová generace se koná v úterý 20. října 2026 v Divadle na Orlí v Brně. Uvede čtyři krátká díla studentek choreografie HAMU a studujících kompozici na HF JAMU a HAMU v rámci společného projektu katedry hudební produkce HF JAMU a katedry tance HAMU.
**Alice Silná: *STAŘEC A MOŘE***
„Rybo, jsme proti sobě - a přesto spolu."
Tichý rozhovor, který Santiago vede se svým úlovkem, tvoří jádro taneční adaptace: dialog dvou bytostí, jež jsou zároveň protivníky i spojenci. Inscenace propojuje současný tanec, práci s objektem a vizuální obrazy a dotýká se témat pýchy, respektu k přírodě a mezigeneračního napětí.
Choreografie: Alice Silná, Hudba: Tereza Konzalová, Zvuk: Jacob Strasser, Scénografie: Jolana Prášková, Anna Landsingerová, Lighting design: Vojtěch Brtnický, Rigging: Jakub Kohout, Produkce: Viktorie Čápová, Foto: Anna Smutná, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Interpretace: Richard Janča (Stařec), Jonáš Snítil (Ryba), David Rott (Manolin), David Horák (Rybář/Žralok), Zuzana Dobešová (Rybář/Žralok), Antonie Zelbová (Rybář/Žralok)
**Vladlena Klimek: *UMĚLEC V HLADOVĚNÍ / HUNGER ARTIST***
Inscenace přebírá Kafkův motiv hladovění jako nekonečný cyklus nahraditelnosti: vyčerpané tělo je odklizeno jen proto, aby uvolnilo místo dalšímu. Fyzický zápas s časem je zhmotněn v tajícím bloku ledu - tempo pohybu neurčuje hudba, ale neúprosný rytmus kapek až do úplného kolapsu. Na rozmočené zemi se stírá hranice mezi péčí a sebedestrukcí, lidská identita se mění v pouhou mechanickou funkci.
Kde v tempu vlastního tání zůstává prostor pro člověka, který přestane stíhat?
Choreografie: Vladlena Klimek, Hudba: Petr Němec, Dramaturgie: Oliver Beťko, Scénografie a kostýmy: Veronika Samková, Lighting design: Vojtěch Brtnický, Foto: Vladlena Klimek, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Interpretace: Amálie Cuplová, Audrey Kristine Wangle, Mgr. Filip Novák, Metoděj Vykydal, Tereza Moulisová, Charlota Ciklerová, Dalma Kitley
**Kateřina Zemanová: *UMBRUCH***
Název odkazuje na zásadní společenský i technologický přerod. Inscenace se vrací do německy mluvící Prahy v době průmyslové revoluce, kde fascinace stvořením Golema slouží jako metafora. Výraz UMBRUCH (v tiskařství „lámání stran") přímo definuje pohybový slovník choreografie: skládání, vrstvení a lámání kartonové scénografie.
V prostoru zaplněném krabicemi vzniká systém, který měl člověku pomoci zvládnout chaos, ale postupně začíná určovat vlastní rytmus. Golem se stává symbolem nadprodukce a sil, které vytváříme, aniž bychom si uvědomovali jejich skutečnou moc - hranice mezi nástrojem a nadvládou se rozplývá, tělo se přizpůsobuje rytmu, který už neurčuje člověk.
Choreografie: Kateřina Zemanová, Hudba: Martin Janda, Scénografie: Rozálie Mlčochová, Emma Flaume, Kostýmy: Rozálie Mlčochová + Emma Flaume (pro Golema), Kateřina Zemanová (pro tanečnice), Lighting design: Vojtěch Brtnický, Foto: Bc. Daniel Novák, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Interpretace: Anna Pohlová, Daniela Valešová, Barbora Valentková, Simona Hybenová
**Simona Dejmková: *Přes oči nevidím***
Nejdřív pohled.
Pak tělo.
Kdo se dívá, když my ne?
Neviditelná struktura moci
se zapisuje pod kůži.
Učí nás, kam se dívat.
A kam ne.











