Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie)

Karel Vachek v tomto snímku zkoumá „českou realitu" devadesátých let a navazuje na styl a poetiku svých předchozích filmů. Tentokrát však vstupuje do děje mnohem aktivněji - stává se nejen „manipulátorem" zpovídaných osob, ale přímo protagonistou originálního „románového" eseje o svobodě, politice, společnosti, přírodě, globalizaci, vědě i umění. Více než dříve tu uplatňuje osobitý smysl pro humor a ironii.

Ve spolupráci s kameramanem Karlem Slachem, zvukařem Liborem Sedláčkem a střihačkou Renatou Pařezovou Vachek staví na „polyfoničnosti" obrazu a zvuku, pracuje se zvukovými přesahy a opakovaně se vrací k „načatým", ale nedokončeným sekvencím. Své postavy z různých oborů uvádí do nevšedních prostředí - kostnice, české rodeo, hustý les - a při rozhovorech s nimi nepokrytě režíruje.

Film vznikal v letech 1997-2000 a zachycuje také konkrétní události: znovuotevření kavárny Slavia, setkání básníků na Bítově nebo autogramiády. V hudební dramaturgii se střídají údery tympánů, motiv české hymny v podání trubky a písničky Plastic People, Jima Čerta nebo Pepy Nose. Jako „zcizující" prvek slouží proložené záběry českých hub na pozadí hradů s ohlášením názvu houby a místa; nenápadným odkazem k politické realitě jsou fotografie českých vlád na scéně loutkového divadla.