Zrcadlo

Zrcadlo je nejpersonnějším filmem Andreje Tarkovského - bohatě vrstvená koláž různých typů filmového materiálu a archivních záznamů, v níž ožívají vzpomínky umírajícího básníka. Jeho sny se prolínají s výjevy z dětství, válečných let i manželství, vše prostoupené atmosférou mystiky a transu.

Při prvním uvedení film sovětští kritici z velké části odmítli pro jeho unikavou vyprávěcí strukturu. Postupem času se však stal jedním z Tarkovského nejuznávanějších a nejvlivnějších děl - přímým přenosem umělcových nejniternějších myšlenek a pocitů na filmové plátno.