Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Ve druhé polovině sedmdesátých let nastala v československé kinematografii fáze určitého oživení. K tvorbě celovečerních filmů se mohla vrátit i Věra Chytilová – krátce po Hře o jablko natočila další kritický portrét nestabilních mezilidských vztahů. Jako mikrokosmos normalizační společnosti jí v Panelstory posloužilo sídliště, kde kvůli laxnosti, nezájmu a komunikačním bariérám nic nefunguje. V pásmu mikropříběhů jsou zastoupeny všechny generace i různé sociální skupiny.

Spoluautorkou scénáře je Eva Kačírková, která jako manželka stavaře disponovala množstvím neveřejných informací o výstavbě sídlišť v Československu – a v jedné z rolí se ve filmu také objeví. Natáčení probíhalo na pražském Jižním Městě. Obraz společenství, jehož členky a členové naplňují místo sdílených socialistických ideálů jen své individuální cíle, byl natolik výmluvný a kousavý, že byla premiéra nejdřív odložena a film se pak promítal jen v omezeném množství kin mimo velká města.

Mezinárodní publikum mohlo Panelstory vidět dříve – na festivalu v italském San Remu, kde snímek v roce 1980 obdržel Velkou cenu.