„Úklid je práce, která je vidět, až když jí nikdo nedělá.“ - Pierrette Hondagneu-Sotelo
Autorská inscenace o práci v domácnostech, práci na černo, péči a rodičovství na dálku. Vychází z dokumentárních rozhovorů s ženami v České republice v těch nejmizerněji placených profesích - ideálně bez smlouvy. Temně dokumentární ve své podstatě, na povrchu jasně barevná; tak trochu dark pop, tak trochu žonglování s mopem a hadrem.
Tři mluvčí, tekuté charaktery žen, vyprávějí o nepsaných pravidlech péče, která po staletí tvoří gender. Superhrdinky úklidu, Eurydiky v říši stínů, zero waste mámy, co si kupují emoci a čas na děti. Češky jsou pendlerky, Ukrajinky migrantky. Něco se čistí vodou, něco na sucho, něco denně - a něco se vyčistit nedá.
Společnost, stejně jako úklid, má svá pravidla. Pak přijde válka, prach znovu usedá a v noci mluví o tom, že poslední vrstva Země se dokonale obejde bez lidí.











