Ukrajinský básník Otto von F. se jednoho sychravého podzimního dopoledne roku 1991 probudí s šílenou kocovinou v nejvyšším patře ubytovny moskevského institutu, dočasného domova všesvazového výkvětu literatury. Zavolají vyprošťováky a začíná jeho fantasmagorická pouť hlavním městem rozpadajícího se impéria.
Ze své „slonovinové věže“ sestoupí do nechvalně proslulé pivnice na Fonvizinově, dá si horkou lázeň v bytě své ruské milenky, lovkyně hadů, stane se svědkem teroristického útoku a v obchodním domě Dětský svět najde bránu do podsvětí. Motá se sovětskou metropolí plnou generálů, tajemníků, cizinců, patriotů, opilců i senzibilů. Mezitím ještě píše dopisy Jeho Přeukrajinskosti Olelkovi Druhému (Dolgorukému-Rurikovci), fiktivnímu následníkovi trůnu Kyjevské Rusi. Právě za její nadvlády nad východní Evropou se objevuje vůbec první zmínka o nějaké Moskvě.
Otto von F. prochází zkouškami a pokušením. Brání se jim a vysmívá se jim, odolává i podléhá. Ukrajinský básník tu hraje o vlastní duši.











