Díra

Michelangelo Frammartino (nar. 1968), bezpochyby nejvýznamnější italský filmař své generace, natočí za deset let sotva jeden celovečerní film. Pro svůj nejnovější se spojil s umělcem o 23 let starším - švýcarským kameramanem Renatem Bertou, jehož jméno je spjato s dlouhou řadou klasických děl; spolupracoval s Godardem, Rivettem, Resnaisem, Straubem, de Oliveirou nebo Rohmerem.

Píše se rok 1961. Zatímco sever Itálie zažívá průmyslový rozmach, jih zůstává opuštěným venkovem. Skupina jeskyňářů z bohatého severu přijíždí do vesnice kousek od Neapole, aby nepozorovaně prozkoumala jeden z nejhlubších jeskynních systémů v Evropě.

Dřív než se objeví titulek s názvem filmu, vidíme archivní záběry z výškového domu - obraz triumfující moderny, konkrétně té italské z počátku šedesátých let, "antonioniovské" (nelze si nevzpomenout na titulkovou sekvenci z Noci). Právě odtud se expedice vydává opačným směrem - k počátkům, k přírodní cykličnosti, do zdánlivého bezčasí.