Nádherná zahrada po ní zůstala

Příběh o nesmírném lidském úsilí a záchraně hodnot jako parafráze současného stavu společnosti.

Inscenace je inspirována životem české baronky Sidonie Nádherné z Borutína (1885-1950). Zachycuje její poslední léta a vychází z historických pramenů, odborných publikací i rozsáhlé korespondence. Po skončení druhé světové války a po smrti nejbližších se Sidonie zoufale snažila zachránit rodinný majetek - zámek a zámecký park ve Vrchotových Janovicích - a dobře si uvědomovala jejich historickou, památkovou i společenskou hodnotu pro budoucí generace.

Tento zápas dokumentuje především korespondence s historikem umění a pracovníkem Státního památkového úřadu Václavem Wagnerem, která zachycuje autentické názory a postoje samotné Sidonie k politickým a společenským změnám za války i po ní. Korespondenci doplňují záznamy z deníků, osobní dopisy a literární tvorba dvou osobností, s nimiž Sidonie udržovala blízké vztahy - básníka Rainera Maria Rilka a spisovatele Karla Krause.

Inscenace je zároveň parafrází dnešního vztahu společnosti ke kulturním a historickým hodnotám, k památkám a kolektivní paměti. Boj o záchranu zámku a zahrady přirovnává k současnému zápasu o záchranu kulturních památek a kultury na Slovensku.