Příšera z Michiganského jezera

Co mají společného SpongeBob v kalhotách, český mistr optických efektů Karel Zeman a kanadský experimentální filmař Guy Maddin, jehož surrealistická díla odkazují na éru němé kinematografie? Sami o sobě vlastně nic. A přece se jejich esence překvapivě snoubí v debutu amerického fantasty Rylanda Bricksona Colea Tewse. K autorské prvotině se nedostal přes žádného osvíceného producenta - cestu mu vydláždilo „somrování" u příbuzných a „dělání psích očí na kámoše". Tak dal dohromady 7 000 dolarů a tým, jehož členy střídající se před i za kamerou lze spočítat na prstech obou rukou.

Příšera z Michiganského jezera kráčí ve šlépějích Larryho Blamira a jeho poct klasickým „monstr bijákům", jenže Tews stylově nevychází z prken ochotnického divadla, nýbrž z ADHD jádra internetu. Báchorka o podivínském námořníkovi, který se svou chaotickou posádkou vyráží pomstít bestii, jež ho připravila o otce, se v jeho rukou mění v pollockovskou explozi low-cost kreativity. Ručička vyprávěcího kompasu se zběsile protáčí mezi všemi póly fantasmagorie a Tews - stejně jako ústřední mořský vlk, kterého sám ztvárnil - směřuje svou nakažlivým šílenstvím juchající filmovou bárku do vod divoce běsnící obrazotvornosti. Vizuální nápady, scenáristické piruety a přízemní i sofistikovaný humor se valí ve zběsilém tempu.