Witold Gombrowicz: Opereta

Co by se stalo, kdyby obyčejní lidé přišli na to, že naše prdel je stejná jako jejich?

Krinolíny, monokly, límce, fraky, rukavičky, korzety, klaky, hůlčičky!

Na zámku Himálaj se koná bál. Sám mistr Fior, hegemon odívání, přijel až z Paříže, aby knížecímu páru a veškerému panstvu představil módu budoucnosti. Ale líbivé tóny se zrychlují v nepřehledný rej, lokajstvo dál odmítá leštit nastavené lakýrky a někdo docela tiše volá: Na - ho - ta…

Do rozverného bálu masek, šatů a vyprázdněných rituálů se pozvolna všívá dusivá jistota pádu. Ale teď do tance! Hudbo hraj!

Protože: kdo by se ptal, když hudba zní,
zda je to tanec poslední.