Tři ženy a 100 kilogramů oceli. Tři kilogramy oceli a 100 žen. Je to jedno, jen to dobře zní.
Každá má svůj způsob, jak držet věci pohromadě i jak se držet navzájem, a svou koncepci pohybu světem. Dočasné stavby mění prostor, poskytují oporu nebo překážejí.
Povídají si, mlčí, zkoumají vztahy. Tělo reaguje na tělo, odpor na oporu, tlak na expanzi. To, co předtím bylo zdánlivě jejich, stává se společným. To, co předtím neexistovalo, teď mění je, diváky i 100 kilogramů oceli.
Divák se volně pohybuje v prostoru, bez možnosti usazení. V případě potřeby bude k dispozici několik židlí po obvodu scény.











