Ztracené domovy (příběh Wenzela Jaksche)
Příběh Wenzela Jaksche není příliš známý, přesto má doslova anticky tragický půdorys. Narodil se na Šumavě a vyrůstal v chudobě, která se týkala většiny tehdejších sudetoněmeckých rodin. Ve 14 letech po smrti matky a většiny ze svých 13 sourozenců odchází do Vídně učit se dělníkem.
Tam se setkává se začátkem masivního budování družstevních bytů pro pracující a zapojuje se do sociálně demokratického hnutí, které se ve Vídni bude držet většinu 20. století. Později zpátky v Sudetech se stává jedním z nejvýraznějších sudetských Němců bojujících za identitu Československa.
Před Hitlerem komplikovaně utíká do Polska a za Edvardem Benešem do Londýna. Jako drtivá většina Němců se po válce nesmí vrátit do svého domova a nakonec se stává v Německu šéfem Svazu vyhnanců. Jakschův příběh je obrazem touhy po domově, stesku po ztrátě toho nejcennějšího a odvahy stát si za svým.











