Theater Concrète /work-in-progress/: Pasi Mäkelä a Ferst Dadler: Norma 2026 – Znovuzrození

Ferst Dadler - Elia Moretti (IT/CZ) a Inga Zotova-Mikshina (RU/CZ) - je pražská experimentální performativní skupina působící na pomezí umění a ekologie. Zkoumá vztahové struktury a politiku intimity; její tvorba zahrnuje instalace, performance, práci se zvukem i komunitní facilitaci. Skupina vytváří prostory pro sdílenou intimitu a konfrontaci jako způsoby poznávání a uctívání vzájemné závislosti - performativní prostředí pro hybridní, pluralitní postupy, v nichž význam vzniká skrze sdílenou přítomnost.

Ke svému nadcházejícímu projektu přizvala ke spolupráci Pasiho Mäkelä (FI/CZ), umělce nedávno nominovaného na Cenu Thálie. Tento finský performer, hudebník, režisér a konceptuální umělec vystudoval divadelní režii na Turku Arts Academy a je spjat s finskou scénou experimentálního divadla, včetně souborů Reality Research Center a Circus Maximus.

„Důraz klademe na samotné vědomí a na transformaci divadelního prostoru, aby vznikl jeden celek - zejména jako oblast vědomí ve chvíli, kdy usínáme (hypnagogie) a kdy se probouzíme (hypnopompia). Takzvané bardo stavy mysli.

Snažíme se aplikovat osobní studium bdění a usínání na představení a hudební postup. Tyto stavy lze nalézt zjednodušeně například ve chvíli, kdy publikum přijde do divadla a představení začne, nebo když skončí a publikum odchází, a také když umělec jde na jeviště nebo odchází - změněné stavy mysli každodenního života. Zde je aparát divadla aparátem vědomí.

Snažíme se zpochybnit konvence naší performativní praxe, přestavovat a bořit struktury našich uměleckých konstrukcí, komponovat a rozkládat.

Jako divadelní kompoziční přístup vytváříme myšlenku divadla concrète podle hudebního termínu musique concrète, který v roce 1948 vyvinul Pierre Schaeffer v pařížském Studiu d'Essai. Musique concrète pracuje se surovými materiály - environmentálními nahrávkami, píšťalkami vlaků, lidskými hlasy a zvuky strojů - místo se standardní hudební stupnicí. Podobné materiály nacházíme v divadle: základní gesta a pozice, přicházení a odcházení, samotnou situaci představení, na rozdíl od textu nebo dramatických myšlenek se symbolickým či intelektuálním významem.

Žádná pravidla: musique concrète ignoruje běžné představy o melodii, harmonii a rytmu a zaměřuje se čistě na zvukové textury. V divadle ignorujeme běžná pravidla příběhu, racionální myšlenky a smysl a zaměřujeme se čistě na textury prostoru a času - ignorujeme běžné časové linie, dramatické oblouky, očekávání zábavy nebo rozumu. Žádná pravidla neplatí.“

Umělecký tým: Pasi Mäkelä, Elia Moretti, Keya Singh, Natalie Tun, Inga Zotova-Mikshina