Vážení pozůstalí

Černá komedie o umírání rodinných křivd mezi chlebíčky a rakvičkou.

Když si pro vás přijde zubatá a vy jste o smrti ještě ani nestihli přemýšlet.
jak žiješ tak umřeš
Stihli jste se ale zamyslet nad svým životem?
nějaká rychlá bezbolestná nečekaná
Uzavřeli jste, co jste potřebovali?
co poslední přání
Možná že ani nevíte, jestli věříte v Boha.
ještěže tady neubíhá čas
A co Bůh, věří sám v sebe?
prosím tě co to vytahuješ to je vyřešené

Zorganizovat pohřeb není jen tak - je to složitý manažerský úkol, zvlášť když je úmrtí náhlé a vztahy v rodině vlažné.

Kdo se toho ujme? Když ti zemře máma, kdo ještě zbývá? Táta! Zvládneme to spolu?

Inscenace Vážení pozůstalí je existenciální grotesku o rodině, smrti a trapnosti pohřbů. Hra zachycuje setkání pozůstalých při posledním rozloučení s paní Mílou - nebo snad se smrtí samotnou. Zpočátku civilní obřad se rychle mění v absurdní karneval rodinných křivd a dávno nevyřčených výčitek, při kterém nechybí čaj bez cukru, citronka ani ekologické pohřbívání.

Diváci se stávají součástí smutečního shromáždění: sledují rodinu, která nedokáže zakrýt své rány, a jsou zataženi do hry na hranici života a smrti, trapnosti a dojetí. Vzniká divadelní obraz, v němž se prolíná civilní realita, sen i vzpomínka, a groteska se stává prostředkem k odkrývání nejintimnějších otázek o rodině, vině a smíření.

Po repríze následuje společná smuteční hostina neboli kar.