Zpověď bachaře

Divadelní zúčtování s komunistickou minulostí - odpověď na mementa lásky i hrůzy vrytá do omítek cel žalářů.

Každá z postav inscenace Zpověď bachaře má svůj předobraz v konkrétním člověku. Hra je věnována těmto skrytým autorům a autorkám - lidem, kteří žili, trpěli, vzdorovali i umírali v komunistických lágrech v době inscenovaných politických procesů vrcholících v 50. letech minulého století.

Inscenace vznikla na motivy dobových dokumentů, textů, vzpomínek a osudů. Děj je inspirován zvláště osudem Mons. Jana Podveského, odsouzeného v souvislosti s babickými procesy - jeho příběh zaznamenal Jaroslav Sojka v knize „Příteli, tenkrát jsem věřil, dnes mám vše ověřené“. Kniha také zachycuje vzpomínku Jana Podveského na Marii Rezkovou, která se v reakci na zvůli režimu nabídla jako smírná oběť a tragicky zemřela ve svých pětadvaceti letech na začátku padesátých let. Podrobný vhled do praktik vyšetřovacích orgánů poskytl krátce vězněný vyšetřovatel státní bezpečnosti Bohumil Doubek v rozsáhlé výpovědi, kterou sepsal v rámci vlastní obhajoby.

Po představení následuje beseda s novinářem Ondřejem Soukupem.