Kurtizána aneb za vším hledej ženu

Příběh kurtizány Cloridie, abbého Cristofana, majitele hostince U dobrého talíře Pellegrina a služebné Giani je zasazený do pozdně renesančních Benátek a morové rány počátku 16. století v Itálii. Kurtizány – jako dobře placené společnice – byly tehdy označovány za původkyně epidemie: Bůh se na ně prý rozhněval a za jejich nemravnost potrestal všechny.

Pozoruhodné, jak rychle se s tímto výkladem ztotožnili muži i ženy napříč společností – politici, církevní hodnostáři, šlechta, zákazníci vykřičených domů i manželky a milenky. Dnes je zřejmé, že šlo o zástupný problém: na rozdíl od kurtizán byla většina populace negramotná a neskutečně pověrčivá.

Kurtizány měly přístup do knihoven, účastnily se politických jednání a uzavírání mírových dohod. Hovořily několika jazyky, psaly básně, zpívaly a hrály na hudební nástroje. V mnoha případech to byly právě ony – Cherchez la Femme či Femme Fatale – kdo stál za politickými smlouvami a jednáními. Příběh pojednává o ukrytém dokumentu, lahvičce s jedem, lásce a zradě.

Dá se říci, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá?