Džafar Panahí (narozen 11. července 1960) je představitelem íránské „Nové vlny". Patří mezi vedoucí osobnosti současné íránské kinematografie. Panahího tvorba, od prvních pokusů diskutovat o společenských otázkách až po jeho odvážnější zkoumání tabuizovaných témat v Íránu, představuje tvůrčí reflexi podstaty kinematografie a lidské společnosti a je prosycena humanitou. V roce 2010 jej íránský soud odsoudil na šest let vězení. Podle rozsudku mu byl také zakázán tvorba filmů na dobu 20 let, poskytování rozhovorů domácím i mezinárodním médiím a opuštění Íránu. Three Faces byl jeho čtvrtý film (po This Is Not a Film, Closed Curtain a Taxi) natočený po jeho zatčení. Režisér se premiéry nezúčastnil kvůli zákazu opuštění Íránu. Panahí je žákem Abbáse Kiarostamího, jehož vliv je zvláště patrný v Three Faces, která připomíná takové uznávané mistrovské dílo jako The Wind Will Carry Us a Taste of Cherry.
😴 V nejbližší době zde nic není naplánováno.
Iránský road movie o bývalém politickém vězni, který se snaží identifikovat svého mučitele. Režisér Džafar Panahí zkoumá otázku pomsty a odporu vůči režimu skrze osobní příběh.
Íránský road movie o bývalém politickém vězni, který se snaží identifikovat svého mučitele. Režisér Džafar Panahí zkoumá otázku pomsty a odporu vůči režimu.